» Doporučení a stanoviska » Stanovisko České vakcinologick...
19. 7. 2017

Stanovisko České vakcinologické společnosti ČLS JEP k využití kombinovaných hexavalentních vakcín (Infanrix Hexa, Hexacima) pro primovakcinaci v pozdějším věku dítěte (4-6 let)

V současné době jsou praktičtí lékaři pro děti a dorost ze strany rodičů opakovaně žádáni o doočkování jejich dosud neočkovaných dětí (tj. dětí neočkovaných na přání rodičů nebo z jakýchkoliv jiných než zdravotních indikací, včetně doočkování dětí cizinců). Hlavními důvody bývá plánovaný nástup do předškolního zařízení, pominutí obavy z očkování při dosaženém věku dítěte nebo dlouhodobý pobyt dětí cizinců.

Omezená dostupnost respektive nedostupnost a výpadky dodávek méněvalentních vakcín nebo monovakcín často neumožňují tyto děti řádně doočkovat. Vícedávková balení těchto vakcín (např. Infanrix) spolu s definovanými podmínkami využití dle instrukcí zdravotních pojišťoven (pouze zdravotní indikace cestou distributora vakcín) prakticky znemožňují zajistit tyto vakcíny na privátním trhu k doplnění pravidelného očkovacího kalendáře. Současnou podmínkou k doplnění řádného očkování kromě vakcín se složkou proti diftérii, tetanu a pertusi je trvalá dostupnost monovalentních vakcín proti onemocněním vyvolaných Haemophilus influenzae typu b (Hib), poliomyelitidě a vakcín proti virové hepatitidě typu B. Dostupnost těchto monovalentních vakcín je v dlouhodobém horizontu problematická. Děti tak zůstávají zcela neočkovány se všemi s tím spojenými riziky a rodiče nespokojeni se stávající situací, kdy jsou paradoxně ochotni nechat své dítě očkovat.

S ohledem na tuto situaci lze u neočkovaných resp. částečně očkovaných dětí překročit u hexavalentních vakcín (Infanrix hexa, Hexacima) SPC doporučovanou horní věkovou hranici 36 měsíců věku pro aplikaci. Umožnění tohoto alternativního postupu se opírá o antigenní složení obdobných tri, tetra nebo monovalentních vakcín od stejných výrobců, které obsahují stejné účinné komponenty a nemají toto věkové omezení (např. Infanrix, Infanrix Hib, Tetraxim, Engerix-B). Vyšší kombinace v hexavalentních vakcínách vzhledem ke stejnému zastoupení jednotlivých antigenů nepředpokládají nad uvedené věkové hranice negativní interakce. Vakcíny s nižším obsahem antigenů Adacel, Boostrix nejsou pro primovakcinaci u dětí mladších 4 let vhodné. Využití hexavalentních vakcín by ale nemělo překročit hranici dovršení 6 let věku. Tato horní věková hranice vychází z mezinárodních doporučení (např. amerického ACIP), které u dětí nad 6 let věku upřednostňují vakcíny s nižším obsahem pertusových antigenů pro možnou vyšší reaktogenitu. V případě zahájené primovakcinace s využitím kombinovaných hexavalentních vakcín ve věku od 4 do 6 let je vhodné použít očkovací schéma 2+1, s intervalem mezi první a druhou dávkou nejméně 2 měsíce a aplikací třetí dávky nejdříve za 6 měsíců po druhé dávce. Rodiče je nutné o daném postupu informovat, s tím, že vhodnější postup aktuálně není k dispozici a vše zaznamenat ve zdravotní dokumentaci.

 

Stáhnout jako PDF

Mohlo by Vás zajímat

V České republice stále přetrvává nízká proočkovanost nejvíce zranitelných skupin obyvatel, včetně pacientů s vybranými chronickými onemocněními. Mezi takové patří zejména pacienti s chronickým onemocněním srdce, cév, plic, ledvin, metabolickým onemocněním.

Stanovisko Ministerstva zdravotnictví k ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K očkování proti tetanu v dospělosti je v rámci pravidelného očkování používána monovakcína s obsahem 40 IU/ml tetanického anatoxinu. Vakcína se aplikuje hluboko intramuskulárně, přednostně do deltového svalu. V dospělém věku se provádí očkování proti tetanu k zajištění dostatečné protekce získané primovakcinací v dětství nebo při poranění a nehojících se ranách. Poslední booster dávka dětského věku je podle očkovacího kalendáře aplikovaná v 10-11 letech (u osob narozených v roce 1999 a později) nebo ve 14 letech (u osob narozených v roce 1998 a dříve).

Aspirace při očkování je proces, během kterého se zpětným tahem za píst stříkačky s vakcínou přesvědčíme, zda vakcínu při parenterálním podání neaplikujeme do krevní cévy. Aspirace, zejména při intramuskulární aplikaci, je stále běžně rozšířenou praxí, která byla doporučována po desetiletí i přes to, že pro její opodstatněnost není dostatek vědeckých důkazů.

Aktualizace Doporučeného postupu Společnosti infekčního lékařství a České vakcinologické společnosti ČLS JEP. Jako hyposplenismus označujeme stavy, kdy je slezina sice anatomicky přítomna, neplní však adekvátně svoje funkce. Jako asplenii označujeme stav, kdy slezina definitivně chybí (anatomická asplenie), nebo definitivně ztratila svou funkci (funkční asplenie).